Violka vonná (Viola odorata)



Pěstování violky vonné

Violka vonná, lidově zvaná fialka je dobře známou květinou. Roste v zákoutích zahrad, parků nebo také v lesích. Málokdo ví, že fialka je také léčivka.

Violka vonná se řadí do čeledi violkovité. Je to vytrvalá, nízká rostlina s krátkým, tlustým oddenkem a četnými kořeny. Rostlina vytváří palzivé výhony, které zakoření a kvetou až druhým rokem. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici. Lodyha se nevytváří. Květy jsou vonné, sytě fialovomodré až načervenale fialové. Vzácně mohou být také bílé. Plod violky vonné je kulovitá tobolka se semeny. Kvete v březnu až květnu, ale vzhledem k době kvetení není mnoho květů opyleno, protože v tomto období není dostatek opylovačů. Koncem léta se objevují druhé nenápadné květy, které e nikdy neotevírají a opylují se vlastním pylem. Následně rostlina vytváří tobolky s klíčivými semeny. Rostlina je odolná až do cca – 20°C.

Rozmnožování violky vonné

Violka vonná

Violka vonná

Violka vonná se rozmnožuje semeny, dělením trsů, výhony nebo řízky. Roste na stanovištích chráněných před větry, na polostinných místech. Ve stínu špatně kvete. Daří se jí ve většině zemin, ale nejlépe v humózní, vlhké a dobře propustné zemině bohaté na dusík. Půda by neměla nikdy vyschnout. Rostlina tvoří výhony, které při kontaktu s půdou snadno zakoření a vznikne tak nová rostlina.

Škůdci violky vonné

Violku napadají zejména roztoči, ale také mšice, slimáci, padlí. Vhodné podmínky pro škůdce se vytváří v horkých a suchých podmínkách.

Léčivé účinky violky vonné

Pro léčebné účely se využívají violky s vonícími květy. Květy a mladé listy se sbírají v březnu až dubnu. Listy mají příjemnou jemnou chuť. Květy se sbírají nejlépe na začátku kvetení. Nejkvalitnější jsou tmavé květy ze stinných míst. Světlé květy se pro léčivé účely nevyužívají. Květy a listy se suší v tenké vrstvě.

Oddenek se sbírá v září a říjnu. Nakrájí se na plátky a pak se suší.

Violka vonná se využívá na choroby dýchacího ústrojí, při revmatismu, na choroby dutiny ústní a kožní problémy.






  • Libeček lékařský (Levisticum officinale) Libeček lékařský je známá mohutná trvalka pocházející z jižní Evropy. Květy jsou drobné, žlutozelené, v okolíku složené z četných okolíčků. Celá rostlina silnou vůní připomíná polévkové koření maggi, proto se jí říká „maggi kořen“. Použití libečku lékařského Používá se oddenek, nať, ale i semena. Droga působí močopudně, podporuje vylučování nežádoucích solí a kyseliny..
  • Druhy bezu Bez černý (Sambucus nigra) Bez černý je keř vysoký několik metrů. Květenství malých běložlutých kvítků je ploché, známé jako kosmatice, které se tako konzumují smažené. Květ černého bezu má typickou a intenzivní vůni. Květy jsou považovány za všelék. Pomáhá při nachlazení a posiluje imunitu. Nálev z květů je vynikající, nejlépe působí..
  • Levandule (Lavandula angustifolia) Pěstování levandule Tato aromatická bylinka roste jako polokeř a pochází ze Středozemí. Potřebuje chráněné teplé stanoviště a plné slunce. Vysazuje se v květnu, na zimu ocení přikrytí, na jaře řez. Sběr levandule Stonky s květy ustřihněte těsně předtím, než rozkvetou. Sušíme je ve snůpcích, květy otočené dolů. Jaké je využití sušené levandule?..
  • Bylinky, které odpuzují škůdce a choroby v zahradě Na naší zahradě můžeme pěstovat rostliny, které umějí škůdce a choroby odpuzovat, a proto se mohou stát našimi spolehlivými nenápadnými pomocníky. Řebčík císařský odpuzuje česnekovým zápachem svých cibulí hraboše. Česnek se má vysadit kdekoliv na zahradě mezi rostlinami, jimž hrozí padlí nebo rzi. Lichořeřišnice vysazujeme pod korunami ovocných stromů, kde..