Violka vonná (Viola odorata)



Pěstování violky vonné

Violka vonná, lidově zvaná fialka je dobře známou květinou. Roste v zákoutích zahrad, parků nebo také v lesích. Málokdo ví, že fialka je také léčivka.

Violka vonná se řadí do čeledi violkovité. Je to vytrvalá, nízká rostlina s krátkým, tlustým oddenkem a četnými kořeny. Rostlina vytváří palzivé výhony, které zakoření a kvetou až druhým rokem. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici. Lodyha se nevytváří. Květy jsou vonné, sytě fialovomodré až načervenale fialové. Vzácně mohou být také bílé. Plod violky vonné je kulovitá tobolka se semeny. Kvete v březnu až květnu, ale vzhledem k době kvetení není mnoho květů opyleno, protože v tomto období není dostatek opylovačů. Koncem léta se objevují druhé nenápadné květy, které e nikdy neotevírají a opylují se vlastním pylem. Následně rostlina vytváří tobolky s klíčivými semeny. Rostlina je odolná až do cca – 20°C.

Rozmnožování violky vonné

Violka vonná

Violka vonná

Violka vonná se rozmnožuje semeny, dělením trsů, výhony nebo řízky. Roste na stanovištích chráněných před větry, na polostinných místech. Ve stínu špatně kvete. Daří se jí ve většině zemin, ale nejlépe v humózní, vlhké a dobře propustné zemině bohaté na dusík. Půda by neměla nikdy vyschnout. Rostlina tvoří výhony, které při kontaktu s půdou snadno zakoření a vznikne tak nová rostlina.

Škůdci violky vonné

Violku napadají zejména roztoči, ale také mšice, slimáci, padlí. Vhodné podmínky pro škůdce se vytváří v horkých a suchých podmínkách.

Léčivé účinky violky vonné

Pro léčebné účely se využívají violky s vonícími květy. Květy a mladé listy se sbírají v březnu až dubnu. Listy mají příjemnou jemnou chuť. Květy se sbírají nejlépe na začátku kvetení. Nejkvalitnější jsou tmavé květy ze stinných míst. Světlé květy se pro léčivé účely nevyužívají. Květy a listy se suší v tenké vrstvě.

Oddenek se sbírá v září a říjnu. Nakrájí se na plátky a pak se suší.

Violka vonná se využívá na choroby dýchacího ústrojí, při revmatismu, na choroby dutiny ústní a kožní problémy.






  • Koření v kuchyni – majoránka Majoránka je rostlina, která je v naší kuchyni dobře známa. Při vaření používáme zelenou nať (sušenou). Majoránku přidáváme k pokrmům z masa, zeleniny a do salátů. Cizí kuchyně často používají majoránkový ocet, který je aromatičtější než obyčejný. V této formě majoránku dáváme do omáček. Majoránkový ocet Majoránkový ocet vyrobíme tak, že do skleněné nádoby..
  • Petrželka (Petroselinum crispum) Pěstování petrželky Petrželka se pěstuje jako dvouletka. Na záhon ji vysejeme v dubnu, nejlépe do řádků. Vždy zvolíme nové stanoviště. Tato bylinka potřebuje hodně zalévat. Sběr petrželky Sklízíme postupně lístky. Dáváme pozor na středové srdíčko rostliny, abychom jej nepoškodili. Použití v kuchyni Bez petrželky se neobejdou vývary a další polévky, bramborová a..
  • Bez černý Bez černý se u nás těší velké oblibě. Z jeho květů se může připravovat sekt (šumivé víno), z plodů se vyrábí víno a šťáva. Dnes se již vyskytují takové odrůdy bezu, které se vyznačují žádoucími vlastnostmi, jako např. tím, že u nich dozrávají všechna vrcholičnatá plochá kytkovitá plodenství najednou, nebo rané odrůdy..
  • Měsíček lékařský Pěstování měsíčku lékařského Měsíček lékařský patří k léčivým bylinám. Jeho účinky jsou známé již od středověku. Měsíček lékařský pomáhá na choroby jater, vylučování žluči, tlumení kolikových bolestí, má blahodárný vliv na špatně se hojící otevřené rány. Navíc zvyšuje obranyschopnost těla. Vysévání měsíčku zahradního Měsíček lékařský pochází z jižní Evropy, kde roste divoce...