Dusičnany v zelenině



Dusičnany a dusitany

Dusičnany a dusitany jsou přirozenou složkou životního prostředí a podílejí se na koloběhu dusíku v přírodě, tedy i v mnoha potravinách rostlinného a živočišného původu.

Zdroj dusičnanů

Hlavním zdrojem dusičnanů v potravinách je zelenina, kterou podle schopnosti dusičnany hromadit, rozdělujeme na rostliny s vysokým obsahem dusičnanů (např. špenát, mangold, ředkvičky, ředkev, kukuřice, červená řepa, celer, hlávkový salát), se středním obsahem dusičnanů (kapusta, hlávkové zelí, mrkev, česnek, brambory, květák, petržel) a nízkým obsahem dusičnanů (rajčata, cibule, hrách, paprika, fazole, okurky).

V běžných koncentracích nejsou dusičnany pro dospělé lidi nebezpečné, protože se relativně rychle vylučují z těla močí. Naopak jsou nebezpečné u kojenců do 4 měsíců života.

Dusičnany v zelenině

Dusičnany v zelenině

Obsah dusičnanů v zelenině

  1. Upřednostňujeme zeleninu z vlastní zahrádky
  2. V případě kupované zeleniny dáváme přednost biokvalitě a ověřeným soukromým zdrojům
  3. Zelenina ze skleníku obsahuje méně dusičnanů, než zelenina pěstovaná ve fóliovníku
  4. Z rychlené zeleniny nepřipravujeme pokrmy pro malé děti
  5. Zeleninu sklízíme odpoledne a za sucha
  6. Nejvíce dusičnanů je nahromaděných v lodyhách, stoncích, listových žebrech a kořenech. Méně pak květech, plodech a semenech.
  7. Odstraňujeme části, kde se hromadí nejvíce dusičnanů, tj. u kořene, u stopky a těsně pod obalem.
  8. Z listové zeleniny odstraňujeme stopky, žebra, vnější listy. Konzumujeme jen měkkou vnitřní část.
  9. Obsah dusičnanů v zelenině lze zásadně ovlivnit správným pěstováním.
  10. Špenát a další zeleninová jídla po uvaření již neohříváme, protože se v nich obsah dusičnanů zvyšuje.





  • Další ošetřování záhonů s vysetou kořenovou zeleninou Jak pečovat o oseté záhony Oseté záhony za sucha kropíme, aby semena v půdě nezaschla a rostliny brzy a rovnoměrně vzešly. Pokud se bude na povrchu záhonů tvořit po dešti škraloup, opatrně ho rozrušíme motyčkou, plečkou nebo nejlépe ježkovým válečkem. Značkovací rostliny Protože u většiny druhů kořenové zeleniny dlouho trvá, než..
  • Pěstební plán K čemu je dobrý pěstební plán Pro nejčastější způsob pěstování zeleniny střídáním plodin si vytvoříme pěstební plán. Když ho dobře propracujeme, poslouží nám nejen na letošní rok, ale může se stát naším pěstebním modelem na mnoho dalších let. Záhony zelinářské zahrady si rozdělíme na čtyři díly – tzv. tratě. Na..
  • Kedlubny – velká sklizeň Jak vypěstovat více kedluben z jedné rostliny V půdě zásobené dobře živinami můžeme získat během sezóny z jedné rostliny kedlubnu více bulev. Při první sklizni odřezáváme bulvu tak, aby košťál a několik spodních listů zůstaly na záhonu. Na okraji odříznutého košťálu se vytvoří několik malých nových bulviček. Jsou sice drobnější, ale zato..
  • Kozlíček polní neboli polníček Pěstování kozlíčku polníčku Kozlíček polní je označován také jako polníček. Vysévá se do řádků 12 až 20 cm vzdálených od sebe. Pro podzimní sklizeň vyséváme koncem července až začátkem srpna, pro zimní a předjarní sklizeň vyséváme koncem srpna nebo na začátku září. Po vzejití polníček vyjednotíme na vzdálenost 3 až..